home

fotky z výletu

fotky z oslavy

   

Ministerstvo informací,
promýšlených i jiných

v.r.

 

Adr.:

Věruška, Danuška, Maruška                             

 

 

Brno 19.12.2011

Věc: Zpráva o vánočním výletu a jiných událostech toho dne


 

 

Milé dámy,

 

tato zpráva má informovat shoranadepsané o tom, jak jste nám chyběly a že takhle by to tedy dál nešlo. Je jasné, že výmluva se vždycky najde, ale něco s tím bude nutno  konečně udělat. Třeba nechat vybuchnout sopku ve správnou chvíli na Islandu by mohlo alespoň z jedné třetiny hodně pomoci. Chápu, že se vám nechce v tomhle čase a věku šlapat do kopce a ještě u toho zpívat, ale stačilo říct a byly byste omluveny, třeba Míša se slušně omluvila a dostala polívčičku a dortu. Nemusely jste zrovna prchat letadlem přes moře jako před ukrajinskou mafií nebo simulovat choroby (nota bene když i doktoři musí někdy kupovat stromeček).

 

Než přikročím k tématu dovolte  malý úkrok stranou. Právě slyším zesnulého pana presidenta vykládat něco o lásce a pravdě, a nemohu si odpustit poznámku, nakonec není tak od věcí ministerstvu příslušných. Požadavek pravdy  mi nepřijde zrovna příliš použitelný. Když odhlédnu od rozbředlého relativismu dnes tak rozšířeného, taková pravda by byla strašně zranitelná. Nechci domyslet, co by bylo, kdyby všichni nemluvili než pravdu: to by se nikdo nenamáhal zkoumat, zda pravdu skutečně říkají a už vůbec ne, zda ji fakt mají! Taková pravda by byla naprosto bezbranná proti každému podvodníkovi, nemluvě o tom, že být politikem by snad muselo být trestné jako kdysi bývala homosexualita. Musím říct, že i mně osobně by to trochu vadilo v plnění ministerstvem uložených úkolů. Z toho jasně vyplývá, že lež pravdu neohrožuje, dokonce snad s ní není ani v protikladu, ale spíš jí, tedy pravdě, je oporou a průvodcem. (Chtělo by se mi pokračovat směrem jing a jang, ale asi bych zabředl do úvah genderově ne zcela korektních a ještě byste si mohly pomyslet, že stařík neumí opustit myšlenku, že… ). Nic z toho se přirozeně netýká následujícího popisu,  to je pravda čistočirá jak Standova studánka, jen mě to tak napadlo.

Mnohem lépe to však vyjádřil pan Škvorecký, jak zjistil při nahlížení do vánočních dárků:
Požadavek "Nemáme lháti" sám jest lží, neboť plníce ho, nemohli bychom patrně vůbec existovati. ... soudím, že všichni lžou, ergo existují, a naše společnost, prolhávajíc se k pravdě, vzkvétá neustále.
Určítě si s V.H. rozuměli.

Ale zpět k dílu. No abyste teda věděly, zvládli jsme to i bez vás, ale chyběly jste, to nemohu říct. Karel vypadal poněkud přejetě, dokud mu neskočil kolem krku junior, to ožil. Přemeček se musel věnovat královně tak usilovně, že jsem ho neviděl ani jednou tancovat. A ani Dvořáčka, představ si to, Věruško, nezahráli! Byly sice i další nedostatky, padající jen na moji stařeckou hlavu, přesto můžete jen litovat.


Janinka se vyparádila stylově

Nicméně je nutno začít  historicky. Už drahně let se stalo tradicí se scházet před Vánoci v době největšího zmatku a spěchu. V době, kdy venku ještě není pěkná zima, jen zima hnusná a lezavá, na níž si našinec teprve začíná zvykat. Když k tomu připočtete tradiční lokalitu, tedy rozhlednu, nejlépe hodně vysokou, aby tam mohlo pořádně fučet a nebyly tam ani lavečky, a nefunkční globální oteplování, jeden by si mohl myslet, že Republika Vesele má na presidentské standartě nápis "TVRDÝ K SOBĚ, TVRDÝ K DRUHÝM".

Ale i blbá tradice je tradice a když uvážíte můj opilecký slib, že vše letos zařídím já, musí vám být jasné, že jsem od okamžiku, kdy mi byl neomaleným ministrem notové osnovy slib připomenut, nemohl myslet na nic jiného. Kde vzít rozhlednu a nekrást? Všechny byly buďto už navštívené, logisticky nevhodně postavené nebo na místech sice dostupných, ale zato zcela nepohostinných. Dokonce se u mě začaly projevovat příznaky fatalismu až nihilismu. Moje oblíbená štace na Babím lomu, kde se minule všem tak líbilo (zejména těm, kteří nepozorně přeskočili doporučené vybavení mačkami a cepínem a obuli si tenisky, přestože značkové) byla odmítnuta slovy kategorickými natolik, že jsem ani neprotestoval. A to jsem byl ochoten i bublináře podplatit.

Úlevnou inspirací se stal až prorok, na nějž přichází řeč, alespoň u nás, častěji než milo. Když nepřijde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Než hledat rozhlednu, je třeba ji zbudovat. Od malé, tak asi třímetrové, se úvahy odvíjely ke konstrukci ze dvou štaflí umně spojených příčnými břevny k modelu eifelovky v měřítku 1 : 500. To vše podezřele připomínalo práci a tak nikoho nepřekvapilo, že jsem od budování rázně přešel k vymyšlení náhradní ideje rozhledny. Zdálo se, zejména s pomocí skotského, třikrát destilovaného nápoje, že to nemá chybu.

 

 

Nakonec to vypadalo asi takhle
celý soubor

Ve čtvrtek vklouzl do hrdla poslední lok, v pátek vyklouzl nápad z tiskárny, zbývala jen realizace. Vše probíhalo normálně, tedy špatně. Na cestu jsem se vydal za slunečného dne, z autobusu jsem vystupoval na hustého deště, který se střídal se sněhem. Že by v prosinci mohla být tma už ve tři hodiny, to nikdá nebývalo. Místo rozmisťování poutačů na příhodné stromy po cestě  jsem se zmrzlými prstíky pokoušel uvázat uzly na pitomém provázku, když nedržely kloudně rysováčky. Nemít s sebou taky kešku pro děti i dospělé, dopadlo by to ještě hůř. Takhle se stalo, že dospělácká část kešky byla sice poloprázdná, ale zato jsem přežil. Doma naštěstí čekala medicína dobře vypálená.

Vlastní výlet proběhl podle promyšleného programu. Ráno bylo slunné a nadějné. Než jsme stačili vypít první dvéřovku, byla tu stanice Babice, kde už čekal Jirka s Vlastou, kteří se ani v takový den nevzdali bicyklů. Následoval vyřazovací stoupák naštěstí krátký, takže všichni překvapivě uspěli. U první studánky přepočítání stavu. Kousek odtud proběhlo skupinové foto. Všichni jsou v dobré náladě, neboť nikdo ještě neví, že nás opustil milovaný vůdce Kim Čong Il.

Po dalších dvou kilometrech do kopce je tu Ronov, takto pozůstatek zříceniny, náš cíl, úkryt kešky a vůbec celé té rozhlednové parády. Pavlova GPS si sice s mým mobilem ohledně souřadnic moc nerozumí, ale najít malou borovičku se v čistě habrovém lese dětem podařilo docela rychle, když tam jiná láhev nebyla. Jarda se zatím ujal role předčítače těm, co do lesa nenosí brýle na čtení. Na přání pana ing. Soukupa zařazuji originály, abyste z toho taky něco měly, i když si nejsem jist, že si to zasloužíte.

 

Mezitím se začaly živelně tvořit občerstvovací stanice, aby se přítomné mohly pochlubit napečeným cukrovím, rozdávaly se dárečky a do toho se muzikanti pokoušeli naladit, načež se zpíval  příslušný repertoár pod dozorem presidentovým. Což mi něco připomenulo a pokračovat v cestě se bude, až si dám svůj šálek čaje.

Přestože zima nebyla ani zdaleka taková jako den předtím, všichni vyrazili a spěchali do hospůdky. Protože jsem se zdržel úklidem stanoviště, zejména skleniček (ani nevíte, jak těžko se v zastavárnách hledá deset stejných panáků), dopadlo to přirozeně špatně. Nejen že nenašli Mufloní studánku a došli až k pomníku jakéhosi vašnosty, ale rozhodli se pro zkratku lesem. Výsledek byl očekávaný: přibližovali jsme se sice k hospodě, ale k úplně jiné v jiné vesnici, a mezi nás a naši cílovou hospodu se vložila strž. Ale cesta to byla docela pěkná, to nemohu říct.

Malé doplnění: Karel dodal mapku naší trasy ze svého chytrého GPSudělátoru

Toto zdržení však nakonec vyrovnalo logistickou chybu: krásné tlusté voňavé borové klády, určené k odpočinku sekce starců, u nichž se mělo dle mé představy podruhé zazpívat zvířátkům, nějací zbytečně pilní lesáci stačili odvézt. Navíc se definitivně zkazilo počasí a začalo protivně sněžit. Jak se všem se ulevilo, když se dozvěděli, že hospoda není za sedmero horami, ale za kopcem!

fotky z výletu

fotky z oslavy

Plynule se tak mohlo přejít prostřednictvím knedlíčkové polévky k druhé části programu -  vítání starce. Jako by nestačilo, že tělo vrže, ještě se to musí člověku celý večer připomínat. Pravda, řada starců zase nevypadá tak zle, ale faktem je, že obdivných pohledů jejich partnerek už moc nebývá, vlastně žádné. Vlastní obřad byl důstojný. Nejprve zapěl sbor kus, který lze nazvat kolektivní sólovou tvorbou (text v příloze), a já dojat naslouchal, pevně usazen v obřadním křesle, dodaném Karlem se vším příslušenstvím. (Zde malá odbočka: v praxi ověřeno, Karle, že z hovna bič uplést lze, zapráskat nejde. Hovno proto použito alternativním způsobem, Zuzka má další nové cukroví pro cizozemské hosty). Poté přicházeli jednotliví kondolující, chci říci gratulující, a nešetříce dobrými radami mi předali bohaté dary. Největším dárkem byl fotoaparát černé barvy Nikon D200, bohužel se jednalo o výběhový typ a poté, co se zalíbil dětem, byl nemilosrdně zkonzumován.

Píseň složená kolektivem autorů (pevné vedení se však nezapře)

Za úspěch považuji, že jsem toho dne nedostal ani bačkory ani plínky, zato  mám reálnou šanci stát se alkoholikem. Prý to chrání před infarktem, zato játra na tom budou špatně. Osobně dávám přednost infarktu se vší parádou před demencí, nicméně to s radostí vypiji co hrdlo ráčí. Vyskytly se, jak jinak, i rady extrémní, které nelze nazvat jinak než nebezpečné životu či dokonce zdraví. Kromě toho jim nerozumím. Víte třeba, že bych měl pojídat jakési omaštěné kyseliny s glycerínem? Kdyby šlo o zásady, to bych chápal, to jako že se mám umývat mýdlem zevnitř. Kyselina DHA – to sice neznám, ale EPO je zakázaná látka oblíbená mezi běžci a cyklisty – když doplním, že dle těchto rad bych měl  víno ředit vodou v poměru téměř homeopatickém, jistě jste poznali, kdo mi takové hraběcí rady dává. Tímto způsobem bych darovaná vína musel popíjet dobrých dvacet let, zatímco já mám v plánu s tím být hotov někdy do půli ledna, kdy se začnu věnovat destilátům.


Jo, zapomněl jsem na zabíjačkové dobroty, málem bych řekl, že je škoda, že jste nemohly přijít, že byste si pochutnaly. Taky jsem nepochválil dostatečně kapelu, která  vylákala k tanci dokonce i zástupce sekce gerontů, a vůbec byla bezvadná jako vždy. Jen Jarda mě trochu zklamal, neboť nedokázal děti řádně zaujmout soutěží o nejsprostší slovo (asi dostaly doma po minulém výletu pěkný kartáč) a ti špinaví nezvedenci mi potom oždibovali můj chutný dárek. Mimochodem, ta černá poleva vše zabarví docela spolehlivě.


To by snad bylo všechno zásadní. Oslavy  jubileí mají tu výhodu, že se, na rozdíl od zlomené nohy nebo deliria tremens, obvykle neopakují. A jsou přece jen příjemnější. 

Však to ještě zapijeme. Hlavně se rychle a dobře uzdravte, potažmo v pořádku vraťte, ať to zbytečně neodkládáme. Materiál je nachystán kvalitní.

 

Pozdravuje vás všechny  a každou zvlášť

 

 

(Pokud máte pocit, že nemám před Vánocemi co dělat, tak ho hlavně nesdělujte Zuzce, i když ta si to myslí už drahně let.)
Jo, a všechny fotky tentokrát pořídil (c)Aleš

 

 
home

mail me