Lago di Garda

Riva, říjen 2014

     home         fotky - photo gallery            







Rakouskem nás provázelo počasí spíše hnusné, což  bylo slibné: rosničkám předpověď z poloviny vycházela. A když jim výjde i ta druhá polovina - totiž že ve slunné Itálie bude skutečně slunno, bude to fajn. Takhle jsme  mohli stavět sněhuláky, což jsme také učinili.

Asi jsme tím sněhulákem obměkčili bohy, neboť kousek za Brennerem skutečně slunce vysvitlo. Prvním postupným cílem se tak mohla stát dětská ferrata, jejíž zdolání  ukázalo a) složení družstev, b) že Růža je velmi samostatný mladý muž. Nejenže si dokázal navařit pivo, ale dokonce vklouzl do sedáku bez pomoci a navzdory mým radám.


 

Růža a jeho výplod  




Daniela nebo Luisa? Kdo se má v těch blondýnách vyznat!








Po ferratičce, dá-li se ferrata Colodri tak vůbec nazvat,  jsme bez velkých potíží nalezli náš dočasný útulek u dvou blonďatých Italek Daniely a Luisy. A když Janinka naservírovala své vyhlášené řízečky, nechybělo ke spokojenosti vůbec nic.

Druhý den nás čekala ferrata poněkud jiného ražení - Che Guevara. Ferrata to byla krásná, úsporně zajištěná, bez jediného žebříku a hlavně dlouhá. Ještě štěstí, že bylo chladno a slunko svítilo ohleduplně. Nakonec nebyla tak těžká, jak se tvářila, ale utahala nás náramně.


Nahoře byl kompot a pak dokonce chata s pivem a panoramatickými výhledy na Adamello a Brentu. Zato sestup byl hnusnou diretisimou - vlastně taky ferratou, akorát už jsme neměli ani sílu ani chuť se jistit. K autu, které Pavel zaparkovat geniálně přímo na konci sestupové trasy, jsme dorazili ještě za světla, ale notně unavení.



Lago di Toblino







Večer jsme šli přivítat do přístaviště druhou, zkušenější sekci, která neomylně zmeškala loď a doplula až za tmy. Což bylo jen dobře - mohli jsme si v klidu dát zmrzlinu a potmě taky nebylo dobře vidět, jak se loď radostně vynořila z vody poté, co Přemeček vyskočil na břeh.



Další den musel být zákonitě odpočinkový. Přemovo družstvo volilo výlet lodí přes jezero, naše mladistvé družstvo vyrazilo na tradiční Cima Capi. Byla neděle a ferraty byly poněkud frekventované, ale dalo se. Nahoře tradičně pivo a kompot.









V noci byla obloha vymetená a svítily hvězdy. Rozhodnutí půjčit si kola a vyjet do hor (rozuměj: vyjet shuttlem čili cyklobusem) narazilo na absolutní nedostatek kol. Plán B zahrnoval další ferratu nad Lago di Ledro. Vyjeli jsme tedy divokými serpentýnami nahoru. Přestože naše blonďaté domácí prorokovaly slunečný den, tady byla mlha a čtyři stupně. Stačilo však nějakých 200 výškových metrů a byli jsme nad mraky. Do hodinky se rozvinula krásná inverze, mohli jsme schovat všecny bundy a mikiny a jen v tričkách si vychutnat vrcholový kompot a pivo. Sekce gerontů, která výstup vzdala, mezitím klepala kosu v údolí.





Jakmile jsme opět sešli do mraků, bundy a mikiny zase přišly ke slovu. Ohřáli jsme se v chatě u parkoviště, kde měli nejen pivo, ale i výborný štrůdl.








Nic není takové, jak se jeví. Přemeček ani nespí, dokonce ani nehraje šachy. Přemeček komponuje. Komponuje nový trhák čili hit Wénových Kidů. Doufám, že neprozradím mnoho, naznačím-li mírnou souvislost ... ale raději ne, nerad bych Sebestředného rozhněval.

Poslední den byl věnován kaňonu Burrone. Tentokrát se žádná inverze nekonala a slunko příjemně hřálo. Dokonce i vodopády hučely jak se na vodopády sluší a patří.





... a tady zase rozkošná partička důchodců mastí
na pikniku karty.




Kaňon byl impozantní, ale k vidění byly
 i jiné atrakce - zde třeba Pavel honí s bleskem krásného žlutě flekatého mloka...






No a pak už jsme uháněli zpět k domovu.
 

Zpět na hlavní stranu        další fotky - photo gallery