Lago di Garda (2003)


jenom fotky         den první           den druhý          den třetí          den čtvrtý         den pátý         2001


Martina P. a její tři batohy, další tašky v nepočítaje, se právě probudila.

Pátek, 24/10 00:00. Naprosto nevhodná doba pro cokoliv jiného kromě spánku, natož pro odjezd do dálek. Do Přemovy audiny jsme se i s batohy vešli nakonec čtyři - Jarda, Martina, Přema a já, i když dost natěsno.

Zasněžené auto, které jsme potkali v Pisárkách, nás ještě nevarovalo, ale počáteční optimismus nás přešel už kousek za hranicemi. St. Pölten jsme v hustém sněžení skoro neviděli. Rakušané zřejmě nevědí, že sněžit má až na Martina. Jediní, kteří to věděli a zůstali proto v klidu, byli rakouští silničáři. Radio hlasilo stále nové zácpy a havárie, někteří horlivci si zkoušeli školu smyků už teď. Zatimco k dálnici jsme se blížili místy až čtyřicetikilometrovou rychlostí, na dálnici bylo možno zrychlit i na osmdesát. Ráno ve slunné Itálii u Brixenu (nebo někde jinde). Sníh už na dálnici nemůže.Jen mě značně vyděsilo auto z opačného směru, které přeskočilo svodidla a usadilo se v levém pruhu (v tom našem), ovšem setrvalo v protisměru.

 

 

 

 

 

Někde vprostřed snad ten kaňon je.

Všechny zácpy byly naštěstí mimo naši trasu a za Brennerem již čekala slunná Itálie. Po několika krátkých zastávkách sjíždíme za Bolzanem z dálnice u Mezzocorony a po menším kufrování (však taky v průvodci píší, že zdálky by tam nikdo žádný kaňon nehledal, což fotka názorně dokazuje) jsme u nástupu do kaňonu Burrone.

Kolem Mezzocorony dozrává víno, tedy mělo by, ale slunná Itálie moc slunná není, na vrcholcích kopců je sníh a právě přestalo pršet. Po noční cestě jsme jaksi zpomalení, přesto se vydáváme do Burrone, i když zatím žádný kaňon nevidíme, ačkoliv podle mapy a cedulek jsme přímo u jeho ústí.

 

První vodopád, a asi i nejhezčí. Klikni na větší obrázekVýstup je strmý, ale vcelku nenáročný. Kaňon úzký a hluboký, vodopády vysoké. Pěkný výlet po dlouhé cestě.

 

 

Dole vinice a zrající víno, nahoře už sníh. Prostě catastrofo meteorologico.

 

                                    

Nahoře jsme dali vrcholový kompot, trochu jsme cestou i útočili, aniž bychom ovšem opomenuli obranu.

Klikni si pro dlaší obrázky

Na planině byla, přesně podle průvodce, vesnička, kterou bychom tam nečekali. Nebyla však otevřená žádná vhodná hospůdka. Naštěstí tam byla i avizovaná lanovka, která nás do hospůdky pohodlně zavezla. Pohled shora do údolí byl rozhodně zajímavý.

 

Z Mezzocorony nebyla lanovka skoro vidět, nebýt lan, ani bychom si jí nevšimli.

 

Dole už byla kýžená hospůdka s bílým místní značky (dobrým).

A takhle nějak vypadá to, co přítel Jiří nazývá intelektuální tišinka (zde v provedení double).

  

  Poslední pohled na stěny, kaňony a jiné zajímavosti Mezzocorony a odjíždíme k jezeru la Garda najít si nějaký nocleh. Po dálnici přes Trento do Rovereta a přes Mori do Nago - Torbole. Naše požadavky byly skromné: pokoj nebo apartmán pro čtyři s koupelnou a kuchyňkou s výhledem na jezero, z něhož by bylo blízko jak do Rivy, tak na opačnou stranu na Brentonico.

Bylo už po sezoně a většina penzionů už měla zavřeno, nicméně po chvilce motání v uzounkých uličkách nad Torbole jsme u první slušně vypadající vily zazvonili - a bylo to. Majitelka mluvila německy, dohodli jsme se na 44 EU za noc pro všechny.

Zbývalo jen zatopit, rozchodit karmu, utěsnit sprchu, hodit něco za škraň a vlézt do postele. V tomto pořadí jsme to také provedli a po noci v autě jsme se vyspali přímo skvěle.

            

   pokračování - den druhý


začátek stránky        fotky            mail me