Motto*:  Chceš-li se zasněženou plání prohánět rychlostí  expresního vlaku,
namaž lyže tučnou rybou nebo dobře vyuzenou slaninou. 
Chceš-li běh svůj přibrzditi, zvlhči lyže vodou.
Nemáš-li zdroje přírodního, použij jiného, ano i vlastního.

* Letos to tedy nefungovalo. Buďto to nejelo vůbec, ryba-neryba, nebo naopak k nezastavení.

Krkonoše - Kuprovka

22. - 26.2. 2012

home       fotky        minulý rok

starší zimní Krkonoše

Pred vystupem na Snezku
Před dobytím Sněžky

 

Úterý    Tentokrát žádná cesta do nejistoty jako loni, když nás Přema vyslal na Kuprovku a zálohu si nechal v kapse. Už víme, že dojedeme do Strážného, přestoupíme do připraveného kočáru, tedy vlastně rolby a pojedeme vstříc svíčkové paní Kateřiny. Jediný rozdíl je v počasí - místo mrazů jsou nachystána jiná překvapení.

A tak se i stalo. Nasedli jsme si a rolba vyrazila - ale i my jsme byli připraveni a jen tak nás něco nerozklepalo, i když to na fotkách vypadá poněkud jinak (ta Lavina fakt hodně poskakovala a my v ní ještě víc). Spolehlivá Věrka však byla připravená, vytasila rum a tak jsme pěkně zvláčněli. Ostatně i na fotkách je jasně vidět, jak nás půllitřík rumíčku pěkně stabilizoval.

Veruska neni na jizdu jeste radne upravena             Neni to videt, ale Zbynek prave jede bez drzeni volantu, ktery tam ostatne ani neni             Rumicek lecivy vsecny uklidnil, uz se mi netresou ani ruce, ani holky

Na boudě bylo vše při starém. Děda Míla už čekal s dvéřovkou, které říkal cyankali (milý zvyk!), a Kateřina nosila na stůl výbornou večeři, což ji ostatně vydrželo celý týden. Dokonce ani přípravu veselých tácků nezapoměla, i když to jsme dosta zanedbávali - naučila nás totiž na třešničky a hruštičky. Však taky bylo nutno zajet pro nové zásoby do údolí. Na chatě zůstalo vše při starém, jen Viktorie o rok povyrostla.

Vyhled z okna pokoje cislo 5
Výhled z okna pokoje číslo 5

Středa      Ráno je docela nádherně, ale letmý pohled na teploměr ukazuje, že dobře namazat bude nesnadné. Volíme výlet na Sněžku, protože kam také jinam. Milen namazal rovnou klistr a stoupalo mu to parádně, akorát že s sebou nesl na skluznicích metrák sněhu, a to i dolů. Jarda se spolehl na mázu z minulého roku, já na univerzální Swix ... nakonec jsme na tom byli stejně, smekalo se to všem. A navíc, na pěkně umyté skluznice se nám napatlal Milenův klistr, kterým zasvinil půlku krkonošských cest.


Někomu to drhne, jinému smeká - to zas bude den!

 

Na Snezce

 

Ovšem na Sněžce bylo nádherně, poprvé nebyla cesta zledovatělá. Ještě pěkněji bylo v poštovně při griotce, neb tradici je nutno dodržovat.

Dole jsme při návratu našli kupodivu i lyže, prozíravě opřené o polskou chatu. Obávaný sjezd na Výrovku nejlépe zvládla Eva, která ohromila ostatní turisty tak, že ji na kolenou prosili, ať to raději sundá nebo se zabije.

Na Výrovce byl amen s inverzí, zanořili jsme se pěkně do mraků a bílé tmy, nicméně jsme cestu zpět spolehlivě našli. Akorát Milen se začal zouvat trochu předčasně před jinou chatou. No co až, chata jako chata, mohlo by se říct, ale v téhle chatě by ho nevítala Kateřina, ani její kuřátko, ani veselý tácek. Ten by tedy dopadl. A to my zase ne, my jsme si to užili i s moučníkem.

 

 

 

Sněžka dobyta!

Ledový příkrov

 

 

Čvrtek      Ráno to bylo jasné: bude odpočinkový den. Objednali jsme si tedy oběd a celý den se poflakovali dílem v posteli, dílem v baru. Největší radost měly Viki a Adélka, které zajaly Růžu a hrály s ním na schovávanou. Mohlo by se zdát divné, že to na nás přišlo už druhý den, ale vysvětlení bylo prosté: Krkonoše se změnily na Ledové hory. Celodenní déšť pokryl všecko centimetrem ledu a když se k tomu přičte mlha tak od tyče k tyči, fakt to na procházku nebylo. No, stejně jsem na ni vyrazil a dokonce se i vrátil bez zásadního bloudění.

 

 
Pátek      Ráno není po ledu ani památka, je teplo a vše roztálo. Mazat nemá cenu, bude se bruslit, v mokrém měkkém sněhu to jde a náramně to fičí. Jedeme na Lesní boudu a možná i dál, i když v docela hustém dešti se  asi daleko nedostaneme. Dolu opatrně scházíme, jen někteří borci  sjíždí. Bohužel se ukázalo, že Růža by se k takovým neměl počítat, i když nutno Fotit se na desti se nikomu nechtelo, tak aspon v lyzarnepřiznat, že vyhlášená odvaha ani elegance jej ani tentokrát neopustily. Bohužel ani jedno z toho jízdě v hlubokém sněhu moc nepomáhá. Už to vypadalo, že zahučí do lesa, když provedl přistání plavmo, taky nazývané "tygr jak sviňa". Snad byl les moc blízko, snad jej na špatnou dráhu navedl pan Pánek, který večer popisoval taje skoků V-stylem, v každém případě letěl elegantně, to nemohu říct. Podvozek však nevytáhl dobře a vyhnul si koleno. Nejlépe to viděla zblízka Janinka, a tak si hned musela dát panáka.Avšak Růža se posbíral a pokračoval dál. Je to hrdina. Ostatně na otázku, co koleno, mi odvětil, že dobrý, neboť má nohy jako baletka. To jsem nějak nepochopil o čem to plácá, neb jsem viděl jak baletky, tak Růžu a mohu směle potvrdit, že se to nedá srovnat.

Na Lesní jsme dojeli dílem promoklí, dílem propocení - v závislosti na kvalitě goretexových vrstev a po několika pivkách a papání se vrátili a odevzdali do milosrdné péče manželů Pánkových. Večer dorazil jistý Přema a jal se koštovat náš kabernet. Můj vzorek se umístil jednoznačně na posledním místě a byl potupně vylit do kanálu.

 

Zledovatělá stopa Sobota aneb ledový masakr     Aby byl náš vzorník počasí dokonalý, pěkně přimrzlo. Co včera rozdupali psi, kteří se opět prohánějí po magistrále a mění bílou stopu v hnědý hnus, přes noc zmrzlo na kost. Bruslit se nedá, stopa není, a ze sebemenšího kopečku to jede jako šlak. Většina to vzdala, pietně postála před gigantickým lavórem po Růžově včerejším tygrovi a vrátila se - to byli ti chytřejší. Ti odvážnější blbci to nevzdali a jeli na Lesní. Vítr v zádech nás vynesl na kopeček a dolů se to rozjelo tak, že jsem se snad i modlit naučil v tom kvaltu.Ostatně kromě modlení se nic dělat nedalo, ani řídit, ani brzdit. Naštěstí (nic jiného to nebylo) jsme to přežili, i když brzdná dráha byla na ledě jako u tankeru. Dokonce i Přema to přežil, hlavně proto, že šel pěšky jak do kopce, tak i s kopce. Šlo by to ostatně říct i jinak - šel prostě furt, čili celou cestu, pořád. Domů tréninkově přes Liščí horu, ale lyže jsme nasadili až dole na rovině. Večer jsme završili výborným gulášem. A to nemluvím o druhé večeři - vepřovém kolenu, což teda byla fakt hodně výživná dieta před spaním. Spalo se mi velmi, velmi těžce.

 

Neděle      Ráno mrzne a fičí a chumelí. Naložili jsme bágly do rolby, přihodili chromého Růžu a vyměklého Přemu a vydali se k autům. Proti všemu očekávání to krásně jede. Žádný led, lyže si jen šustí v prašánku a za chvíli jsme dole. Pak ještě čekáme na dámskou  sekci, která se nenechala přemluvit a šla pěšky, což nelze omluvit, prostě nekázeň a neposlušnost.

I když lyžování bylo tentokrát spíše okrajovou záležitostí, nálada byla díky dobrým duším, starostlivým a  příjemným manželům Pankovým a jejich péči stoprocentní.


Ti, co přežili (Růža a Přema byli vhozeni do rolby)

 

Lyž si řiď!

 

 

home         fotky        Růžovy    Pavlovy

Krkonoše 2013 - Kuprovka

Krkonoše 2011 - Kuprovka

Krkonoše 2010 - Jelenka

Jizerka 2009

Krkonoše 2008 - Lesní bouda

Krkonoše 2006 - Dvorská bouda